Reality 3

Domecek se pomalu, ale jiste blizi k fazi obyvatelnosti:

Vypada to, ze jeste do konce prazdnin by mohla probehnout kolaudace - prilezitost jak neco udelat s tema neumernejma zasobama alkoholu.

Dalsi letadlo

Uz jsem dlouho nic neznicil, tak jsem si opatril novy modylek od fy Boruvka - Phobos.
Zacal jsem opravdu dobre, ve stredu odpol. jsem Phobose vyzvednul cestou z Pardubic a u pumpy si precetl navod, kde jsem se dozvedel, ze bez 30 minutoveho epoxy to proste nepostavim. Epoxy mam jenom 5 minutove, takze jsem po ceste zakoupil v O.B.I. 30 minutovy epoxy. Navod tvrdi, ze 30 minut je nutnost, zeaby se to dobre vsaklo... po namichani jsem ziskal cernou, smradlavou a hodne tuhou hmotu, ktera se rozhodne nikam neminila vsakovat. Po prostudovani obalu lepidla jsem se dozvedel, ze drzim v ruce naprosto unikatni vyrobek s kovovym plnicem, ktery kdyby meli po ruce v Cernobylu, tak jsme dneska sama jaderna elektrarna a Zeleni maji Temelin ve znaku.
No inkriminovany spoj na kridle jsem tim smejdem s velkym usilim slepil (celkem blbe to jde zmacknout k sobe, kdyz ma lepidlo konzistenci olova), zasvinil sebe i okoli. Zatim to drzi, i kdyz mam pocit, ze kdyz tohle lepidlo na letadle pouziju ve vetsi mire, dostanu se s vahou nekam k dvojnasobku cilove hmotnosti - zaschle lepidlo vazi asi jako tezsi hlinik.

co by řek mi Houston...

nějak mě napadla tahle stará písnička Pavla Bobka, když jsem vylez z letadla na Bushově letišti v Houstonu. Vedro jak v pekle, stejně jako před 7 lety.
Město je pořád stejný, trávníky stejně nakrátko posekané, ale benzín je dražší ($4 galon), některá auta trochu menší (třeba tohle - to je fakt moooc povedený).

Nicméně ropa je ještě asi furt moc levná - zřejmě se vyplácí vozit litinový dekly přes půl zeměkloule:


Zblbnutý levným dolarem jsem si umínil, že nakoupím něco hodnotného, nakonec jsem zůstal u BT GPS modulu za 60 babek - kombinací s google maps vznikla z mé opotřebované N80 úžasná hračka, navigace zadarmo... ehm až na ten datatransfer...

please don't sit on gravestones

Vůbec celý tenhle výlet do UK má takové morbidní prvky. Už cestou na letiště jsem měl puštěný rádio, kde četli povídku Ladislava Klímy (myslel jsem, že Utrpení knížete Sternenhocha byl jenom takový nekrofilní úlet, ale zdá se, že právě v popisu obcování s mrtvolama leží těžiště autorovy tvorby).

Při procházce kolem hotelu jsem dorazil do městečka Stockport,kde mají pěkný kostel. Když jsem si přečetl co je napsáno na těch velkejch kamenech, kterýma je prostranství vydlážněno, zjistil jsem, že šlapu po Johnu Adamsovi, který zesnul v pánu lp.1799 v požehnaném věku 83 let. O kus dál jsem šlápl na někoho, kdo zesnul stár pouhé 2 měsíce, což mě poněkud sklíčilo, takže jsem se vydal na pivo a večeři.


První dojem byl veskrze pozitivní - Robinsonův pivovar je bezesporu jednou z místních "dominant" - předpokládám, že po spatření fotky by se zástupci mého ex-zaměstnavatele osypali... (dobře jim tak), bohužel se ukázalo, že jediné podniky, které v neděli večer poskují stravu jsou McDonalds a thajská restaurace - takže výsledkem by singha beer...

V pondělí stále ještě nepršelo, a tak jsem se po školení vydal na nádraží (na verandě jednoho z domků mají vystavenou lakovanou rakev ze světlého dřeva - zřejmě kus nábytku...) a vlakem za 2GBP do Manchesteru.

Z dálky je Manchaster znacne odpudivý, z blízka je to mnohem lepší - vývěsce hospody Mr.Thomas's: "Enjoy our beer garden in church yard ... please don't sit on gravestones" jsem proste neodolal - objednal jsem local beer, čímž jsem vzbudil velký rozruch mezi čepujícími slečnami, které se odešly poradit, aby identifikovaly, které z 5 piv v nabídce pochází z okolí Manchesteru.


Kromě hospody na hřbitově mají taky ruské kolo,


chinatown


a jiné atrakce...


Úterní podvečerní výlet do Peak districtu nestojí za řeč (snad s vyjímkou ujetého vlaku, 8km výšlapu v polobotkách a vinné klobáse v hospodě s vývěskou "muddy boots welcome!")