Sotva člověk začne zas makat, hned to naskakuje, třeba dneska; To se já motorista prokoušu 100km kalamitou způsobenou přívaly sněhu (místy i 3cm) a na Petřinách zastavím, abych nechal odpočinout rozjitřené duši a zároveň umožnil invalidnímu (2x berle 1x noha) spoluobčanovi přejít na zastávku tramvaje. Zvláštní bylo, že invalida postupně zpomaloval až zastavil přesně uprostřed ulice, zafixoval berle aby mu tvořily pohodlnou oporu a jal se pokuřovat. Ten dobrý muž se nepochybně rozhodl rozsévat mír a pohodu a do duší spěchajících řidičů vnést trochu klidu. (A nebo se spíš rozhod někoho pořádně nasrat). Zvážil jsem různé možnosti:
- vytroubit ho (jak laskavý čtenář záhy sezdá, tato varianta byla předem předurčena k nezdaru),
- opatrně mu nárazníkem podrazit krajní berli,
- vylézt a berle o něj přerazit,
- trochu couvnout a s rozjezdem ho sejmout...
Nakonec mi došlo, že ho mohu celkem pohodlně objet, přičemž ani nebudu muset úplně vyjet na chodník. Když jsem kouřícího homelesa míjel, stáhl jsem okénko a popřál mu příjemný a úspěšný den - "Cóó řííkááššš???" - ten pener byl zjevně hluchej jak poleno, ten pacholek buď věděl, že ho díky jeho handicapu nevytroubí ani lokomotiva Sergej, nebo o sluch přišel když takhle blokoval náklaďák s výraznějším klaxonem.
V zrcátku jsem viděl, jak za mnou zastavuje popelářské auto - možná dneska v Malešicích zatopili ve spalovně i párem jetých berlí.....
V zrcátku jsem viděl, jak za mnou zastavuje popelářské auto - možná dneska v Malešicích zatopili ve spalovně i párem jetých berlí.....
