Už jsem se zmínil, že tatík leží v nemocnici a jeho dlouhodobé bydliště na chatě tudíž chátrá. Bylo tedy otázkou času, kdy se na nashromážděné bohatství zaměří nekalé živly.
Nastalo to minulý víkend, který jsem hodlal zasvětit bolavým zádům a pobytu v posteli. Namísto toho jsem odjel do B. abych se setkal s policejními odborníky a sousedy z vesnice, z nichž většinu jsem nikdy předtím neviděl - zločin prostě přitahuje masy, ne nadarmo bulvár věnuje první stránky obrázkům rozkládajících se mrtvol.
Škoda v podobě 35 let starého přívěsného vozíku (předpokládám, že nový šťastný majitel bude muset zažádat o značku pro veterány), vylomených vrat a kusu kabelu dosáhla závratných 5000Kč. Stát tahle záležitost stála čas 4 policistů a benzín do 2 služebních vozů. Nedokážu odhadnout kolik pracovního času to stálo celkem, ale nešťastný praporčík, který se mnou sepsal protokol, 2 poučení a jedno vyhlášení na tom zabil půl dne a ujistil mě, že ještě spoustu času na tom stráví - neboť spis, který měl ve chvíli kdy jsem opouštěl služebnu cca 0.5 cm, prý během 2 měsíců (než bude odložen) dosáhne asi 4cm tloušťky.
Největší satisfakcí onoho dobrého muže byl fakt, že chata je pojištěna a tak nám pojišťovna možná zaplatí aspoň vylomený vrata. To jak mi popsal postup vyšetřování a případného soudu, (ke kterému prakticky nikdy nedojde) ve mně vzbudilo značnou úctu k lidem, kteří jsou ochotni tak beznadějnou činnost vykonávat.
