Ten nadpis je z nejake knizky, kterou jsem cet' jako dite, ale zaboha si nevzpomenu...
Cela vec se sebehla rychle, v noci me vzbudily zada (ted fakt nevim jaky i/y napsat, rek bych ze tvrdy, ale mekky je zas zivotny a ty zada si zily zatracene po svym). Ze me boli zada by nebylo nic divnyho, kdyby to nezesilovalo az se to nedalo vydrzet a kdyz uz to vic neslo tak se bolest zdvojnasobila. Moh jsem se jenom kroutit a sproste nadavat. Nastesti mi E. zavolala sanitku, panacek mi zmeril tlak, ten druhej zapnul blikadlo a vyrazili jsme. Nikdy bych neveril, jaky je v 5 rano provoz (Frantisek Josef by mel radost), ten chlap s tim jel jakoby nevedel ze veze nemocneho (uplne stejne jako ten v Saturninovi - nektery veci se fakt nemeni) - chvilema jsem si rikal, ze jsem mel v klidu chcipnout doma misto toho abych se za penize zdravotni pojistovny nechal zabit v sanitce. Nicmene ten manik zrejme vedel co dela, kdyz me vyklopili v nemocnici, byl jsem jako rybicka - podle doktora co me prohlizel ze me nejspis ten ledvinovej kamen vyklepali. Vzpomel jsem si, ze Dan Simmons popisoval kterak pana Endymiona postihlo to samy a licil to jako nejvetsi bolest na svete. Pokud je to pravda, tak uz se namam ceho bat, vsechno ostatni uz nebude tak desny.
skip to main |
skip to sidebar
