Wednesday, December 16, 2009

obnovitelné zdroje v zimě

Vždycky jsem si myslel, že nejlepší místo na sluneční elektrárny je tam kde je vedro, sucho, svítí slunce, nic tam neroste - třeba na poušti.
Což se ukazuje jako naprostý nesmysl, nejlepší místo je tam, kde nějakej šílenec vykoupí ten proud i když je mu naprd; takže v Česku. Ornou půdu beztak nikdo nepotřebuje, potraviny se dají přece koupit...
Z dálnice po který jezdím do práce vidím úžasný rozmach, jedna hotově vypadající elektrárna u Žebráku a jedna nehotově vypadající zato zatraceně velká u Plzně. Předpokládám, že ve zbytku země to nebude o moc jiné.
Co mě zaujalo byl sníh, ne že by nějak extra moc padal, ale stačilo to aby zabílil panely té Žebrácké elektrárničky. Jaký asi mají výkon panely pod sněhem? Co když napadne 10cm? Mají panely automatické odmrazováni jako sklo v autě (na elektriku)? Najmou si frajery s hrablama ať jim odhrabou hektar panelů? Co na to chatrný business model? A co na to Jan Tleskač?

BTW: ta větší elektrárna je vážně velká. Když vyjdu z toho co mi fotovoltaičtí agitátoři naházeli do schránky (vycházelo pár panelů na střechu baráku na cca 1M CZK), musí tahle legrace představovat stovky milionů možná i víc. Pořád mi vrtá hlavou, že pro takový prachy někdo nemá lepší business case než tenhle nesmysl. Spoléhat na počasí a garantovanou cenu ve státě kde padá sníh a kde parlament mění ústavu kdy se mu zachce mi připadá jako riskantní podnik...